Nemorální humor...

Normálně bych na Evin článek asi nereagoval (přestože jsem v něm uveden jako nejmenovaný spolužák), ale PORGazeen je nutno zaplnit. Tak tedy polemika.

V Evině článku je mnoho zajímavých námětů k zamyšlení, to však neznamená, že je nutno jej přijmout jako celek. Tak za prvé, její příklady "odporného rasistického chování" jsou dost zveličené až překroucené. To však není podstatou problému. Podstatou problému je, existuje-li něco jako nemorální humor. A pokud ano, kdo ho definuje? Eva například píše: Ne že bych se některým takovým (rozuměj rasistickým) vtipů, nezasmála. … jiným však stačí ke vtipnosti pouze slova jako Hitler, Mengele, negr, židák… Kritériem přijatelnosti vtipu tedy najednou není jeho obsah, nýbrž to, jestli se mu Eva srdečně zasmála, tj. to, jestli se Evě zdál, nebo nezdál, vtipný - jestli byl, nebo nebyl, za hranicí jejího vkusu. Dá se ovšem předpokládat, že tuto hranici má každý jinde.
Možná, že se ovšem Eva za svůj smích styděla, považovala ho za něco nemorálního. Čímž se vracíme k problému nemorálního vtipu. Eva svou představu o tomto pojmu vymezuje v závěru svého článku - nemorální je:

1) dělat si legraci z národnostních, náboženských a jiných skupin; ještě horší je

2) z recese propagovat nacistickou či fašistickou ideologii.

První požadavek, ač zní velmi ušlechtile, je samozřejmě nerealistický, porušil ho každý, kdo kdy vyprávěl vtip o Somálcích, či vtip, ve kterém figuruje Čech, Američan a Rus nebo jakákoliv jiná kombinace národností. Požadavek druhý je už oprávněnější, na druhou stranu jsem propagaci nacistické ani fašistické ideologie na této škole nezaznamenal, ještě tak jakousi náckovskou stylizaci. Zajímalo by mě však, kam by Eva zařadila recesistické prvomájové průvody - nejedná se o propagaci komunismu, ideologie s nacismem ve svých důsledcích srovnatelné. Pokud jde o to, je-li hajlování z recese trestným činem, pak myslím, že asi stejně jako Evina věta Moc se těším, až někdo z recese utluče romské dítě ze školky odnaproti. Tato věta je pochopitelně v kontextu článku tak ubohá a směšná, že ji ani nebudu komentovat.

Zkusme se však podívat na problém v obecné rovině. Jsme ochotni přijmout tezi, že jsou věci, ze kterých se legrace nedělá? Jako příklady uveďme právě nacismus, s ním související problematiku holocaustu nebo třeba tělesně či mentálně postižené. Vtipy o těchto věcech mají společné jedno: dělají si legraci z lidského utrpení.
Na první pohled věc zavrženíhodná, ale ruku na srdce: nikdy jste takový vtip nevyprávěli, či se mu alespoň nesmáli? Vzpomínáte na záplavy na Moravě a na ty desítky vtipů o nich? A co nedávné útoky na USA? Pořád nic? Nikdy jste se nesmáli při sledování České sody (ke každému balení Tixu esesáček zdarma, aby vaše rasa bílá byla atd.)? A co Zelený Raoul? Pokud se vám líbí, zkuste nalistovat několik dílů a zamyslet se, čemu se vlastně smějete.
Ale! Celý problém má ještě jeden aspekt. Pokud budu říkat vtip o holocaustu někomu, jehož prarodiče zemřeli v koncentračním táboře, je možné, že ho zraním. Pokud to udělám s úmyslem ublížit, jsem svině. Pokud to udělám mimoděk, ve snaze pobavit někoho jiného, dopustil jsem se netaktnosti (to jsem určitě několikrát udělal, dotyčným se omlouvám). Chyba ovšem potom nebude ve vtipu samotném, ale v mém nedostatku citlivosti.

Autor článku: Jakub Seidl
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí